Když nedávno tragicky zahynul Petr Kellner, hodně se mě to dotklo. Začínal jsem u něj jako jeho šestý zaměstnanec již v roce 1991. V PPF jsem se opravdu hodně naučil a Petr (aniž by to asi věděl), byl pro mě velkou inspirací. Díky jeho úmrtí jsem si znovu uvědomil, jak důležité je mít některé věci v životě srovnané. Třeba to, jak jako rodina budeme zacházet s majetkem, který se nám s mojí ženou Radkou podařilo postupně vybudovat. V dnešní úvaze bych se tedy rád podíval na ochranu majetku ještě z úplně jiného úhlu pohledu, než jste od nás většinou zvyklí.
Téma ochrany majetku nás s Radkou velmi intenzivně zajímá již zhruba od roku 2000. Je v něm jedna část, se kterou se dlouhodobě setkáváme a neustále přemýšlíme, jak se s ní máme i my sami úspěšně vypořádat. V angličtině ji najdete pod krátkým heslem „shirtsleeves to shirtsleeves in three generations.“ V Čechách bychom mohli trochu zjednodušeně říci, že majetek, který vytvoří první generace rodiny, je druhá generace schopna ještě udržet, ale třetí generace už ho neochrání a následující si už zase musí vyhrnout rukávy a začít od nuly. A to si asi většina z nás pro své potomky nepřeje. My máme tři děti – dva kluky ve věku 27, 26 a dceru, které je 16 let.
Přechod majetku od jedné generace ke druhé není nikdy jednoduchý. Jak píše Judy Martel ve své knize „RODINNÉ FIRMY NA ROZCESTÍ“, první generace, která majetek vytvoří a chce ho předat svým dětem, se necítí tak „jako kdyby předala klíčky od auta šestnáctiletému potomkovi se zbrusu novým řidičákem. Spíše to vnímá tak, jako kdyby předávala své novorozené dítě do výchovy desetiletému.“ Myslím, že docela trefně popisuje to, co asi mnozí rentiéři při představě o předávání majetku svým dětem zažívají.
Stejně jako v jiných oblastech, které jsme zažívali po roce 1989, ani tato problematika pro nás není jednoduchá. Je totiž pro českou společnost, a každého z nás, relativně nová. Jako bychom učení se něčemu novému neměli za těch více než 30 let dost. Najednou zjišťujeme, že nestačí jen se naučit podnikat nebo vydělávat peníze dobrým zaměstnáním, ale bude třeba se o zasloužené plody naší práce umět také postarat. A to skutečně dlouhodobě nejen z pohledu naší renty, ale i z pohledu ochrany majetku pro další generace.
Pro nás s Radkou bylo asi největším poznáním, když jsme zjistili, že pro trvání rodinného majetku je důležité nejen vybudovat tento majetek, ale stejně důležité, ne-li důležitější, je zatažení rodiny do péče o něj, a budování intelektuálních kapacit rodiny. Aby se o majetek byla schopna starat i poté, co první generace „budovatelů“ odejde na odpočinek.
Jestliže chybí vzdělávání budoucích dědiců, může to být průšvih ve chvíli, kdy peníze dostanou. Buď nebudou vědět co s nimi a přijdou o ně, protože je raději budou mít v hotovosti, než aby udělali chybu. NEBO peníze utratí za nesmysly a naplní heslo „lehce nabyl, lehce pozbyl.“
My jsme měli tu výhodu, že já pocházím z učitelské rodiny a vždy jsem chtěl být učitelem. Takže i když jsem vystudoval obor Automatizované systémy řízení na Vysoké škole ekonomické v Praze, vždy mě to ke vzdělávání táhlo. Spolu s Radkou jsme také spoluvlastnili vzdělávací společnost KFP – Kořený Fichtner Pavlásek a finanční vzdělávání tak bylo součástí nejen našeho rodinného, ale i podnikatelského života.
I díky tomu jsme došli k některým zkušenostem, o které se chci s vámi nyní podělit. Věřím, že mohou být inspirací a námětem pro vaše rodinné přemýšlení o tom, co můžete udělat vy, aby majetek na rentu zůstal k dispozici vám i dalším generacím. Nejprve tedy souhrn toho jak a o čem přemýšlíme, nebo co už děláme v rodině my:
- Nedávejte dětem peníze, ale nejprve především znalosti
- Zůstaňte si blízcí
- Nedávejte dětem majetek nebo rentu příliš brzy
- Jděte příkladem
- Najděte inspiraci v knihách a filmech
NEDÁVEJTE DĚTEM PENÍZE, ALE NEJPRVE PŘEDEVŠÍM ZNALOSTI
Občas se potkám s otázkou, zda dítěti založit investiční účet, a dát mu na něj nějaké peníze. To také můžete udělat, ale určitě až v okamžiku, kdy jsou děti dospělé. Nejprve se postarejte o sebe a teprve potom myslete na děti. Instinkt vám sice velí něco jiného, ale pokud se nejprve nepostaráte dobře o sebe, nemusí vám pak již zbýt síly na pomoc dítěti v budoucnu.
My jsme s našimi kluky začínali tím, že jsme jim nejprve dávali malé kapesné. Vedli jsme jim tabulku kapesného v excelu a dávali úrok 10% měsíčně, když si kapesné nevybírali. Ten největší aha moment kluci zažili v okamžiku, kdy jsme jim ukázali, co budou mít na účtu, když peníze nechají pracovat rok nebo dva. Stačilo jen roztáhnout vzoreček v excelu na delší období dopředu. To kluky fascinovalo. Pamatuji se, že jeden z nich si za ušetřené peníze koupil dokonce malou motorku v době, kdy mu bylo cca 12 let. Nám se to úplně nelíbilo, ale byly to jeho první „velké“ peníze a on se o tom, co s nimi udělá, mohl rozhodnout sám. I pro něj to byla zajímavá zkušenost.
Později naši kluci (tenkrát ve věku 12 a 13 let) testovali na vlastní kůži deskovou verzi hry Finanční svoboda. S její myšlenkou přišel kolem roku 1999 Petr Pavlásek, protože tenkrát – aby se jako bankéř a finanční poradce naučil více než věděli klienti – hrál s kolegy také hru Cashflow od Roberta Kiyosakiho. Jednoho dne ho ale napadlo, že lepší by byla hra, která je bližší realitě a skutečnosti. Proto se dal dohromady s Karlem Kořeným, a vymysleli spolu celodenní simulaci reálného finančního života klienta, kterou nazvali Finanční svoboda. Později jsme z této simulace vytvořili s kolegy z KFP deskovou hru Finanční svoboda, která se do dnešního dne využívá na více než 600 školách v ČR a prodalo se jí již více než 15 000 kusů. Také jsme vytvořili její americkou verzi a hráli jsme ji na desítkách škol v New Yorku, Texasu i Kalifornii.
Na hře je unikátní to, že věrně simuluje realitu. Díky systému „škola hrou“ se tak hráči naučí používat investiční, úvěrové i pojišťovací produkty jako jsou akciové a dluhopisové fondy, hypotéky a spotřebitelské úvěry nebo i životní a majetkové pojištění. Setkávají se se stejnými situacemi jako v životě – s výplatou dividend, zvýšením nebo snížením daní, ztrátou zaměstnání nebo propady a růsty na burze. Díky Finanční svobodě tak mohou hráči ve věku od 10 do 99 let získat praktické znalosti a dovednosti ve finanční oblasti.
Hraní deskové hry Finanční svoboda pořádáme i pro děti našich klientů ve věku 10 až 17 let, případně se mohou připojit i rodiče. Pokud chcete, můžete své děti i sebe přihlásit na jeden z podzimních termínů, kdy s mladšími dětmi/a rodiči budeme několikrát hrát pravděpodobně v našich kancelářích na Andělu
Poté, co se naši kluci naučili metodou pokus omyl vyhrávat Finanční svobodu, zúčastnili se – již i se svými partnerkami – dvoudenního víkendového workshopu na téma, jak se starat o peníze. Tento víkendový workshop pro naše děti, i děti našich klientů, vedl (a nadále přislíbil vésti) Petr Pavlásek – podle mého názoru jeden z nejlepších investičních poradců a lektorů v ČR a na Slovensku. Naši synové workshop absolvovali před rokem a dvěma lety, a letos nebo příští rok se ho už pravděpodobně zúčastní i naše dnes šestnáctiletá dcera. Zajímavostí je to, že součástí workshopu je také dvojí sehrání Finanční svobody. Tentokrát však v její prémiové verzi s ujasněním důležitých praktických principů, které stojí za tím, aby „hráči“ vždy svůj finanční život vyhráli a dokázali se orientovat v těch zásadních finančních krocích.
I na dvoudenní workshop pro (skoro) dospělé děti našich klientů budeme na podzim znovu opakovat. Přihlaste tedy svoje děti i na tuto akci, a vaše společná diskuse o penězích bude zase v budoucnosti o něco jednodušší.
Jako follow-up na dvoudenní workshop navazuje pak náš online investiční kurz InvestGuru.cz. V kurzu se účastníci nejen seznámí s těmi nejdůležitějšími principy dlouhodobého investování ve stylu systému READY4Wealth (Renta – Emoce – Alokace – Diverzifikace – Investice/Produkty) a s filozofií Wealth Protection, ale také si poprvé samostatně sestaví svůj investiční plán. Mají možnost ho s námi zdarma konzultovat a případně ho s námi začít i realizovat (již za peníze).
Až tehdy, při prvním otevírání investičního účtu, můžete dětem poprvé finančně pomoci s investováním tím, že jim věnujete například první statisíce na jejich investice.
Pro naše klienty – rentiéry platí, že následně je dobré dospělé děti vtahovat do investování tím, že dostanou na investice další peníze, a pokud se o ně budou dobře starat, může pokračovat i postupné přesouvání peněz.
Často vidíme, že dalším krokem je, že dospělé děti dostanou na investice první 2 až 3 miliony, které už jim mohou přinášet rentu až 10 000 měsíčně. V takovém okamžiku začínáme naše rentiérské schůzky organizovat společně s dětmi, a při našem společném povídání si de facto o penězích povídají rodiče také se svými dětmi.
Jak děti i rodiče stárnou, rodiče postupně předávají do investičního portfolia dětí více a více peněz – a opět tyto peníze a investiční portfolia řešíme všichni společně. V praxi to vypadá tak, že čtyřicetileté „děti“ rentiérů s finančním majetkem 100 milionů Kč mají portfolio 10 až 15 milionů Kč každé, a rodiče mají 70 až 80 milionů, které ale postupně plánují dětem částečně předat.
Placenou část našeho online kurzu InvestGuru.cz mají k dispozici všichni naši klienti a pokud ji chcete získat i pro své děti, stačí nám dát vědět. Vašim dětem kurz rádi zpřístupníme zdarma. Ale doporučuji nejprve absolvovat výše zmíněná hraní Finanční svobody a víkendový workshop, aby online kurz InvestGuru.cz měl na co navázat.
ZŮSTAT SI BLÍZCÍ JE DALŠÍM DŮLEŽITÝM FAKTOREM ÚSPĚCHU
Podle Henryho Perryho, zakladatele Asset Management Advisors, peníze fungují jako lupa. Mohou „podpořit slavné skutky, které obohatí rodinu a společnost po celé generace, nebo mohou v lidech vyvolat to nejhorší, co v nich je, rozdělit rodiny a zanechat nežádoucí odkaz.“
My s Radkou jsme postupně dospěli k tomu, že je důležité nejen vzdělávání další generace v oblasti finanční gramotnosti, ale i zachování otevřené komunikace mezi námi a našimi dětmi, i mezi nimi navzájem. Proto jsme si již před několika lety dali za cíl, že budeme dělat vše proto, aby k nám děti rády jezdily a bavilo je s námi trávit čas. Víme totiž, že ne vždy se to v rodině povede a takovému neúspěchu se chceme vyhnout.
Zatím si myslíme, že se nám daří držet rodinu pohromadě dobře. Ale také si uvědomujeme, že jde o velice křehkou záležitost. Někdy stačí maličkost a vše se zhorší. Za nejpodstatnější považujeme být schopni naslouchat a zajímat se o to, co děti chtějí, co je baví, co je trápí. Snažíme se jim neradit, pokud o radu sami nepožádají nebo pokud nejde o život. Asi si také jako rodiče uvědomujete, že to není vždy jednoduché.
Nám pomáhá i to, že trávíme čas společně. Není ho mnoho, protože kluci už mají svoje životy, ale přesto rádi jedeme společně na vodu, na lyže nebo třeba zajdeme na koncert. A máme radost, že nám právě tyto společné aktivity pomáhají držet rodinu pospolu a najít si čas, kdy můžeme diskutovat některé věci ohledně rodinné – i finanční – budoucnosti.
Společné zájmy v rodině jsme si našli i při účasti na charitativních projektech, které podporujeme nejen finančně, ale především osobní účastí. Některé projekty jsme spoluzakládali a do dnešního dne je podporujeme nejen finančními příspěvky, ale i tím, že se jich účastníme jako dobrovolníci. Asi sami víte, že poslat peníze je hezké, ale účastnit se osobně nějakého projektu je emočně mnohem silnější. A především to pomáhá mít společné zážitky. Někdy se jedná o podporu školní benefice, jindy třeba jen o podporu psího nebo kočičího útulku. Anebo to, že si pejsky rádi vybíráme právě v útulku, a máme radost, že i naše děti to považují za smysluplné.
Společné práce, a do určitého věku dětí i života ve společné domácnosti, je dobré využít ještě pro jednu věc, kterou jsme si dříve neuvědomovali. A to k ukázání toho, že vybudování majetku nebylo vůbec jednoduché, že trvalo desítky let a stálo to hodně „potu a odříkání.“ Teprve před několika lety mi jeden chytrý člověk poradil, abychom s dětmi sdíleli nejen to, že jsme je byli schopni brát na hezké dovolené, ale i to, že budování majetku byla dřina. I díky tomu, že se podělíme o příběhy našich těžkostí, si i naše děti vybudovaného majetku mohou o něco více vážit. Od té doby jsme více začali sdílet s dětmi historii našeho podnikání. To, co se nám nepovedlo nebo nedaří, i starosti, které s majetkem a jeho ochranou máme. A covid nám pomohl i v tom, že také naše dcera, která s námi stále žije ve společné domácnosti, poznala náročnost řízení firmy a řešení nejen radostí, ale spousty malých i větších starostí, které jsou s firmou i péčí o majetek obecně spojeny. Dříve jsme s dětmi sdíleli jen naše úspěchy a radosti, ale to byla chyba.
NEDÁVEJTE DĚTEM MAJETEK NEBO RENTU PŘÍLIŠ BRZY, RADĚJI PODPOŘTE JEJICH SEBEDŮVĚRU
Kromě vzdělávání a otevřené komunikace nahrává dobrému průběhu při budoucím mezigeneračním přechodu majetku i zdravá sebedůvěra nastupující generace. Ta v naší společnosti vychází buď ze schopnosti vydělat si vlastní peníze, nebo třeba z toho, že jsem schopen se samostatně postarat o něco důležitého. Od rekonstrukce svého bytu po samostatné spuštění nějakého charitativního projektu a podobně.
Je dobré proto dětem umožnit, aby si mezi dvacátým a třicátým rokem věku vydělávali peníze, dotáhli nějaký projekt, uvědomili si hodnotu peněz a získali víru ve vlastní schopnosti. Mladí v určitém věku se potřebují soustředit na jednu konkrétní cestu. Jinak budou přeskakovat a nezažijí pocit naplnění z toho, že mají věci pod kontrolou.
My máme radost, že jeden z našich synů právě dokončil přestavbu svého bytu. Dva roky na ní pracoval (při své běžné práci) a odvedl opravdu velký kus práce. I nyní ještě vidí, že může něco vylepšovat, ale už se přestěhoval, a to největší má za sebou. Jeho přítelkyně začala v roce 2021 pracovat s Radkou na finančním řízení, a se mnou na oblasti Legal a Compliance, v naší firmě. A myslím, že už nyní vidíme její přidanou hodnotu.
Druhý z našich synů pracuje u nás ve firmě již několikátým rokem. A nás těší, že se mimo jiné podílí na přípravě každého Rentiéra a našich videí. Dcera je teprve na střední škole, ale i ona už se rozhlíží po prvních brigádách, tak uvidíme, jaké ona bude získávat pracovní zkušenosti.
Rozdávání majetku nebo renty před třicátým rokem věku je samozřejmě individuální záležitost. Někdo už je ve dvaceti letech připraven, jinému to může trvat až do čtyřicítky. Nebo nebude připraven nikdy. To už jako rodiče musíme posoudit my sami. Kritické ale je dětem důvěřovat a nechat je jít jejich vlastní cestou. Bonusem navíc je, když si děti uvědomí, že je skvělé mít někoho, koho mohou vždy požádat o radu.
Za důležité také považujeme jen nemluvit s dětmi o jejich závazcích a povinnostech. Ale vnímat a znát jejich sny, vize a cíle. Přitom ale neustále přemýšlet, jak jim je my i náš majetek může pomoci naplnit, aniž by jim přitom „zkazil charakter.“
Budování rodinné struktury, která mezigenerační přesun majetku jednoho dne zvládne, považujeme za stejně důležité – a také za velmi podobné – jako budování firmy. Je potřeba formulovat jasnou vizi a hodnoty, které jako rodina vyznáváme, znát cíle a představy jednotlivých členů rodiny a s využitím majetku jim pomáhat tyto cíle a představy postupně naplňovat.
PŘÍKLADY TÁHNOU
Podle knihy Judy Martel, na kterou odkazuji dále a doporučuji ji každému, kdo přemýšlí o budoucím převodu majetku na své děti, je „úkolem zakladatele dosáhnout situace, aby se jeho dědici necítili nadřazeně jako panstvo bez jakékoliv odpovědnosti, a aby zděděný majetek nesloužil k financování prázdného a destruktivního života.“
Přístup, který se ve světě obvykle neosvědčuje je založen na principu „ty uděláš tohle pro nás, my uděláme toto pro tebe. Spíše by to mělo být o tom „jakou představu máš ty a jak ti v tom jako rodina můžeme pomoci?“
Stejně jako v úspěšných firmách, i v úspěšných rodinách je dobré si neustále připomínat, že ti nejlepší lídři nevládnou, ale inspirují. A že velkým zdrojem je osobní příklad zakladatele, protože může inspirovat nejen zaměstnance, ale právě i děti a vnoučata.
NĚCO PRO INSPIRACI
Judy Martel
Rodinné firmy na rozcestí
Jak postupovat při nástupnictví, dědictví a udržení rodinné soudržnosti
Můj postřeh:
Zajímavostí je, že vydání knihy podpořila i společnost Havel & Partners a předmluvu k prvnímu českému vydání napsal partner společnosti Havel & Partners David Neveselý. David vede tým, který se mimo jiné zabývá optimalizací struktury majetku, a já jsem knihu dostal jako dárek právě od něj.
Anotace nakladatelství Grada:
Co se stane, když zakladatel rodinného bohatství odmítne předat vedení nové generaci a nechce se vzdát kontroly? Jak mohou rodiny odstranit komunikační bariéry, které vedou ke konfliktům a k destruktivnímu chování? Jak mohou rodiče co nejlépe zaopatřit následující generaci, aniž by potlačili iniciativu a nezávislost svých dětí? Peníze mohou dát rodině sílu dosáhnout smysluplných cílů, a tím obohatit životy jejich členů a pozitivně a významně ovlivnit svět. Nebo mohou vytáhnout na světlo to nejhorší v rodině a znásobit lidské sklony k sobectví, chamtivosti a krátkozrakému pohledu na svět. Jak se mohou rodiny vyhnout stinným stránkám bohatství? Podle autorky tím, že se čelem postaví k dilematům, která jsou spojena s penězi. Autorka čerpá ze zkušeností skutečných rodin a předních odborníků v oboru a nabízí lidem rozsáhlé poradenství při řešení obtížných problémů, s nimiž se potýkají.
Jamie Johnson
Born Rich
Johnson & Johnson
Můj postřeh:
Tento dokument v angličtině je zajímavým pokusem o to, jak lépe pochopit situaci generace, která dědí velký majetek. Již jsem viděl určitě lepší dokumenty, ale musím říci, že to, že dokument natáčel Jamie Johnson, jeden z dědiců impéria Johnson & Johnson, mu dalo zajímavý úhel pohledu.
Oficiální anotace:
What is it like to be born into wealth? Not middle class, nice-holidays-and-eating-out-once-a-week wealth, but daddy-owns-a-skyscraper-and-mummy-owns-Idaho wealth? Is it empowering, luxurious and exciting, or alienating, demotivating and strange? Is inheriting more than most people earn in a lifetime a blessing, or a curse that carries with it a world of prenups, power struggles and family feuds?
Jamie Johnson
The One Percent
Johnson & Johnson
Můj postřeh:
Další dokument od Jamieho Johnsona dále rozvíjí myšlenku nerovnosti bohatství a pro mě byl dalším zajímavým dokumentem při přemýšlení o tom, s čím se možná budeme potkávat jednoho dne i my.
Oficiální anotace:
The One Percent is a 2006 documentary about the growing wealth gap between the wealthy elite compared to the overall citizenry in the United States. It was created by Jamie Johnson, an heir to the Johnson & Johnson fortune, and produced by Jamie Johnson and Nick Kurzon.